CHAMBORD EXHIBITION

a little book available in the Chateau's shop,

with important and new revelations by Prof. Glaçon

 illustrations of the book

 description of the castle according to the encyclopaedia

In its present form, the Chateau de Chaambord is at one and the same time an improvement on a pre-existing farm (there are other such examples in the surrounding area which have remained stable and firm … farm, stable and farm … whatever), and a draft for another chateau which was to have been far larger and more convincing. At first, the architects went about things in an odd way heaping up details, decorative features, windows and sculptures without any real overview. It was only later, after they’d popped these elements in any old how, that a semblance of order appeared and everything had to be taken down so what was now old could be put back into a new order. Quite remarkably, these painful developments are not visible in the end result’s handsome unity. But traces remain … in an attention to detail running counter to certain oddities in the larger scale. The fireplaces, for instance, are finely worked but are not up to the job of heating the building. No one worried about this, as their purpose was to speed up the transport of goods, dishes and servants rather than conduct smoke.

LACHEZ TOUT/ENOUGH ALREADY in EDINBURGH

LACHEZ TOUT/ENOUGH ALREADY  in Edinburgh, Summer Hall
By Justine Blundell


Francois Sarhan’s Enough Already is a theatrical revolution. In this multi-arts/media revelation, each one of the many art forms employed, down to the last detail, matters decisively. Merging music with language and visuals, Sarhan pushes hard against the boundaries of our artistic assumptions and, in doing so, reveals the enormous potential of theatre.

The musicians of Red Note, one of Scotland’s leading contemporary music ensembles, inhabit the borders of the stage area. Two Foley artists stand in one corner: their job is to create everyday sound effects; the swishing of clothing; the rustle of the pages turned in a magazine; footsteps. Usually added to a film during post-production to enhance the sense of reality, they are overtly performed during this production to enhance the effect of a created reality. This is a clever twist that adds layers of meaning as the production unfolds.

The centre of the stage is a muddle of anglepoise lamps and cluttered shelves, a dowdy sofa and barren clothes rail that collectively constitute the home of the endearing and menacing protagonist, Bobok. Taking up the whole wall behind, is the faded image of a page from the fictitious Professor Glaçon’s imaginary encyclopaedia; a book that takes an obsessive hold of Bobok’s fanatical imagination.

Glaçon’s is a wonderfully whimsical world where one can examine the sound memory of objects and in which the attempt to understand time by listening to the ticking of clocks, is logical. Bobok is determined to make this world a reality and soon exits the theatre (through a side door) and steps into a silent black and white film of fantasy.

Garreth Brady

As though entering the pages of Glaçon’s encyclopaedia, the image of Bobok strutting down the street appears projected onto the faded backcloth. What follows is a surreal series of events as Bobok tries to create Glaçon’s world, using his encyclopaedia as a manual. The strange, stilted yet straightforward silent-movie sections are interspersed with scenes of Gillian-esque improbable and impossible stop-motion cut-outs, sometimes fast-forwarded with bizarre results. Presented in a dream-like free-association order it resists, as do dreams, any attempt to catch and pin-down a reasonable or logical narrative.

Simon Smith

Red Note Ensemble

This playing with forms and time and place, creates unexpected juxtapositions that are illogical and startling, but produce great emotional power and poetical reality. The deliberate revealing of what is usually deliberately hidden in producing the film illusion - the musicians performing the atmospheric sound-track (and often non-sequitous voice-overs), the Foley artists performing the (eerily realistic) sound-effects – both creates and destroys the illusion. Sucked in to the performance, then thrown out again, continually confronted with the fact of its artistic construction, mirrored by Bobok’s creationist endeavours, it encourages a critical thinking that Brecht would have admired and applauded.

 

 

Céline Bernard & Julien Baissat

Collectively, these artists have produced an unforgettable, eye-opening exploration of the art of theatre and its potential, without pretension or hierarchy, but with bags of energy and skill. An astonishing experience.


first published in Edinburgh Guide :
http://www.edinburghguide.com/reviews/film/enoughareadysummerhallreview-1406

Bankéři !

V této době si bankéři nevydělávali v bankách dostatek peněz a svůj měsíční rozpočet si tak vylepšovali prováděním různých mrzkých úkonů.  A tak se z některých z nich stali umělci, především pak operní pěvci. Na prknech divadel byli sice velice ceněni, tuto práci však vykonávali s jediným cílem – vydělat si na živobytí a netrpělivě počítali hodiny, které je dělily od návratu k jejich cenným účetním knihám. Jen obtížně si lze představit, s jakou duševní újmou opouštěli své hypotéky, úvěry, či šťavnatá ážia a vrhali se na umění ! A proč zrovna opera? Bezpochyby je to z toho důvodu, že tato práce nevyžaduje žádné nadání, či znalosti, vyžaduje jen minimum techniky a dokonalou hloupost, což je vlastnost, která jim byla blízká. Navíc to v této době byla činnost, kde pro dosažení úspěchu bylo třeba hodně jíst a v tom byli skutečně nepřekonatelní. Každopádně u publika měli obrovský úspěch – veřejnost si vychutnávala jejich aroganci, jíž dosahovali i díky zažitým technikám boje o klienta, či jejich nepřekonatelnou brutalitu a pokrytectví.

Publikum vůbec netušilo, jaké utrpení se skrývá za jejich šibalskými přemety, za áriemi plnými půvabu, za těmi pompézními vraždami za pomoci rekvizitních mečů.

Kolik nehrazených nájmů, nekrytých šeků a zamítnutých úvěrů muselo trpělivě čekat na to, až se jejich pán znovu objeví a opět jim vdechne život?

   Některé operní scény nabízely na konci představení i bonus – „střelbu na bankéře“ – jehož slavný modus operandi zde popisujeme.

Na konci opery, kdy je bankéř ještě na scéně, dojde k uzavření zákulisí, nouzových východů, a bankéř tak zůstává na scéně sám a je vydán na pospas publiku. A chudáci mají volné nyní volné pole působnosti: z bidýlka mohou házet co se jim zamane na toho idiota, který se ještě před pěti minutami naparoval v přesně střiženém kostýmu a teď jen s obtížemi poskakuje, zakopává, choulí se za své brnění z papíru a snaží se uhýbat nožům, bodcům, lopatám, šípům, či dalším řezným zbraním. Výkřiky nadšení, hlomoz, jásot publika několikanásobně přehlušují odezvu na otřepané nápěvky, kterými tu ještě před několika okamžiky oblažoval nahluchlé stařeny !

          Pokud se bankéři podaří ustát tuto první salvu, dostávají se na řadu různé co neúdernější projektily vysílané z parteru. Je třeba říci, že toto lépe situované publikum se do toho vžívá trochu méně. Jedinou útěchou tak je skutečnost, že bankéř již je většinou buď zraněn, nebo alespoň vyčerpán.

Poznamenejme, že bankéř, jenž je zároveň občasným zpěvákem, má jen velmi malou šanci se z toho dostat. Pokud by se navíc pokusil uniknout přes parter (a to je jediná úniková cesta), byl by okamžitě dostižen a zlynčován běsnícím davem – mimo jeviště již totiž neexistují žádná pravidla, dav jej rozsápá, v případě potřeby rozcupuje zubama.

               Jen málo jich z toho vyvázlo a i z toho zbytku jich jen málo zkusilo tento riskantní útěk.

Ne, ne, jedinou možnou spásou zpívajícího bankéře je běžet, běžet a běžet, skákat a zase běžet až do úplného vyčerpání všech zbraní!

Pokud se mu to podaří.

Pokud po nějaké době projektily poleví a on není smrtelně zraněn, pokud může bez kulhání dojít až k proscéniu, znamená to pro něj vítězství, svobodu. Dlouhou dobu zůstává hrdě stát před zkroceným publikem, kde se již nachází mimo nebezpečí, zatímco křik dosahuje nejvyššího vrcholu nenávisti. Stojí ale příliš daleko, a tak ho plivance, které prší přímo před něj, nemohou zasáhnout. Pak se otevřou dveře a on si pomalu sundá své papírové brnění, svůj klobouk Viléma Tella a objeví se pleš po dlouhá léta uhlazovaná při provádění obtížných početních úkonů, jakož i poněkud pomačkaný tmavý oblek, který si však nikdy nesundá. Sebere svoji brašnu, upraví si kravatu a hrdě kráčí k východu, majestátně odchází a do posledního centimetru si vychutnává dobyté území. Ano, kráčí důstojně i za pískotu rozvášněného davu s bradou patřičně nahoru a je hnán kupředu slastnou vidinou otevřeného investičního fondu, stock option, či nějakého výnosného úpadku.

François Sarhan, trad. Daniel Svoboda

Co je Encyklopedie Profesora Glaçona ?

Encyklopedie profesora Glaçona nabízí alternativní svět k tomu, který obvykle považujeme za svět reálný. Je založený na představivosti, na znovuobjevení zapomenutých, opuštěných nebo nedokončených objektů, myšlenek, projektů, děl a zvířat. Encyklopedie nabízí různé formy ztvárnění: (automatické) texty, koláže, (animované) filmy, hudba (přibližně), výstavy v naučných objektech (galerie, veřejné zahrady), knihy (zatím 4 díly).